Jsme rodina, která se již řadu let zabývá chovem koní a pomocí s výcvikem koní a jezdců… Ovšem v tomto směru se stala naší největší vášní reprodukce koní, ve které chceme dále pokračovat nejen pro vlastní chov, ale nabízet tyto služby a vše s tím spojené i pro ostatní klienty / chovatele.
Zde ale naše láska ke zvířatům neskončila…
Před pár lety nás okouzlili Whippeti a Italští chrtíci a tak do naší rodiny jednoho dne přišel nový člen - naše první Whippetka Debbie.
A protože chrti jsou trochu jako tetování, nemohlo to zůstat u jednoho chrta a po absolvování výstavní školičky s Debbie jsme se rozhodli rozšířit náš zvěřinec o dalšího člena - Italačku Zitu neboli “Čoky”.
Když se Debbie narodila štěňátka, bylo jasné, že jedno musí zůstat doma a tak se stala zatím posledním členem chrtí rodiny fenka Abbie Shark neboli “Bibi”.
Vzhledem k našim nemalým zvířecím "úvazkům" doma, jsme bohužel prozatím omezeni účastnit se s pejsky výstav s nějakou vyšší aktivitou, to ale neznamená že vůbec :)
Pejsi jsou hlavně součástí našeho rodinného života.... Aktivit s pejsky máme také dost a kromě dlouhých a krásných procházek po našem okolí se věnujeme pro zábavu a zdravý pohyb canicrossu a jelikož jsou naše fenky neskutečně inteligentní a učenlivé, s velkou ochotou spolupracovat a soustředit se, vítězí u nás v "zábavném" programu na plné čáře výcvik - holky to milují a člověk by nevěřil, jaké všemožné povely a triky se dají naučit i chrta :-) Zkusily jsme s Debbie také coursing, a i přesto že rychle pochopila o co jde a s ochotou to dělala, věděla jsem, že tento druh sportu k její mírumilovné a nedravé povaze nesedí a tak jsme se tomu dále již nevěnovaly - nejsem totiž zastánce toho, aby se aktivity (které mají být "kroužkem" a zábavou pro psa) volily podle toho co chce páníček, pokud na to pes není, evidentně ho to nebaví, nebo dokonce stresuje... Takové aktivity by se zkrátka měly prvotně vybírat podle psa a pak až v kombinaci s tím, že to bude bavit i páníčka. Doporučuji zkusit několik možností a podle toho pak vybírat.
Když jsme začali uvažovat o nějakém odchovu chrtů, jednou z našich nejhlavnějších priorit bylo (stejně jako u koní) chovat na vyrovnaných jedincích dobrého charakteru a bez zdravotních vad, což naše fenky splňují... Někoho by totiž možná kladení takového důrazu na tyto priority ani nenapadlo, protože takové nároky bere jako samozřejmost a řeší rovnou druhotné nároky, ale až zkušenosti a zážitky z mého okolí mě přesvědčily, že jedinec s PP se nutně nerovná záruce “bezvadnosti” a že i při snaze udržení exteriérového standardu má chov jedinců s PP mnohem větší hloubku, než se zdá…
Protože ruku na srdce, kdo touží po pejskovi se zahraničním pedigree, který oslňuje na výstavách, ale zároveň se přitom denně potýká s tím, že má pejsek sklony třeba k úzkostem (ano, i ty bývají dědičné), nebo ho trápí nějaká vrozená zdravotní vada ?
Neměl by být pejsek v první řadě dobrým společníkem a kamarádem, kterého netrápí vrozené psychické abnormality nebo zbytečná onemocnění, která se dají správnou selekcí chovných jedinců ovlivnit?
Samozřejmě ani ten nejvíce svědomitý chovatel nemusí takovému riziku vždy předejít, ale určitě snahou o minimalizaci takových rizik přispívá k chovu tak, jak nejlépe může…
Protože chov je nejen radost, ale také zodpovědnost a každý kdo odchová byť jeden vrh je zodpovědný za to, jakým směrem formuje chov daného plemene dál...
A nejen to ... Ovlivňuje tím i život a budoucnost novým tvorům a jejich lidem ...
